Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 03.12.2016 23:14:10 

ALISANTE                             AISHA  HALI GALI

Výcvik

S paničkou chodím na cvičák do Lovosic, kde je klasický hromadný a do Roudnice, tam mám soukromé doučování a zkoušíme tu i stopování.

 

 

  

5.6.2010 Dneska ráno mě panička naložila do auta a vyrazily jsme na zkoušku FPR 1. Trošku mě převezla, protože jsme nejely jako obvykle na cvičák do Lovosic, ale do Roudnice nad Labem. Bohužel ještě hárám, takže jsem musela čumákovat v autě a ani jsem si nový cvičák nemohla pořádně očmuchat. Panička nás šla nahlásit, chvíli poklábosila s ostatníma a najednou jako když do všech střelí, naskákali do aut a frčelo se na nějaké pěkné pole na stopy. Tentokrát jsem jela taky heč ! Tam postupně našlapali všichni stopy a já šla jako 3. na řadu. Mezitím se udělal docela hic, takže už jsem byla v autě náležitě otrávená a byla jsem vděčná, když mě panička vytáhla, že se jde na to. Podaly jsme vzorné hlášení, panička mě navedla a na nášlap a už jsem jela. První úsek paráda, lom brnkačka, druhý úsek jsem přefrčela jak fik, akorát jsem teda paničku moc nepotěšila, jelikož tam prý byl předmět a o ten jsem teda ani neštrejchla. Joo kdyby tam tak nechala kolečko salámu, to bych určitě nepřešla. Druhý lom jsem dala taky obstojně, a už jsem fičela k cíli. Ale aby si panička nemyslela, že mě může jen tak klíďo píďo nechávat v autě, tak jsem sice poslední předmět našla, ale zatrest nezalehla. Takže předměty jedna velká kulaťoučka 0. Zato sledování stopy se panu rozhodčímu mooc líbilo a dal mi za to 76 bodíku a i u rozdávání výsledkových listin mě ještě jednou pochválil. Panička byla moc ráda, že se to povedlo, ale za ty předměty si přeci jenom pár poznámek o potvoře bídné neodpustila. Ale jelikož to říkala kamarádským tónem, tak si z toho prdlajs dělám, že Trochu jí i uklidnilo to, že ten den se na stopách extra nedařilo i zkušenějším stopařům, takže nakonec byla ráda, že to dopadlo,jak to dopadlo. Bohužel bylo na poslušnost a obrany docela dost psů, takže jsem si v autě ještě hodnou chvíli pobyla, ale aby mi to panička vykompenzovala, jely jsme se odpoledne vykoupat. Spokojenost tedy na obou stranách a teď prý začneme pilovat cizí stopy. To jsem na to tedy zvědavá.


9.5.2010 V neděli jsme s paničkou konečně vyrazily na zkoušku BH opět do Lovosic. Ukecala jsem Dantíka, aby vytáhnul i paničku Hanku na FPR1, abych tam nebyla jedinej hovík. Přijela se na mě podívat i paní učitelka z Roudnice, radostí jsem jí div nepovalila, když přišla.

Po nástupu se všichni sebrali a odjeli na stopy, takže jsem byla pánem cvičáku jen já. Panička mě nechala proběhnout na volno a zatím šla vyndat kolo na druhou část poslušnosti. No když jsem viděla ten stroj (kolo se tomu snad ani nedá říkat), nevěřila jsem vlastním očím. Pak mi ještě připomněla panička, co je to odložení v sedě a svižný obrat-jako bych byla nějaký sklerotik či co.Moooc dobře vím, o co se jedná, jde jen o to, jestli se mi chce  No a pak mě zrádce zavřela do kotce.Prý pro moje dobro-tss. Když se ostatní vrátili, vzala mě panička z kotce a šlo se na věc. U hlášení jsem si za ten kotec najust nesedla a očmuchnila jsem rozhodčímu boty. První byla chůze u nohy. Panička nasadila tempo jak kdyby jí za patama hořelo, no cožpak se budu takhle honit?? No ale dobře, nějak jsem to odcupitala,aby se neřeklo. Odložení v sedě jsem vysekla krásně, na to jak se se mnou panička mordovala a odložení v leže s přivoláním bylo přímo ukázkové. U posledního cviku-dlouhodobé odložení musela stát panička zády ke mně a nesměla se otáčet. Takže mě nemohla vraždit pohledem a tak jsem si vesele čmuchnila okolo a poplazila se skoro o metřík hihihi. To pak panička koukala, když se otočila, že jsem před kolíkem místo za ním, kde mě nechala  No ale suma sumárum, dostali jsme 51 bodíků ze 60, takže panička byla šťastná jako blecha. Pak jsme šly čekat do klubovny, než udělala Helča IPO3. Část v pouličním ruchu byla zajímavější. Šly jsme se projít k benzínce, pak kolem mě projela kaskadérka na tom děsném vehiklu (chudák se ani nemusela snažit, páč hned na to přejel okolo peleton cyklistů) a dašlí dobrovolník kolem mě proběhnul-jak neběží za naším plotem-nezájem. Pak mě panička uvázala ke sloupu a šla se mi schovat. No celou dobu jsem hypnotizovala křoví, kde mi zmizela, takže nějaké procesí i se psem mi bylo úplně šumák. Pak nám pan rozhodčí pogratuloval a měly jsme to v kapse. Za odměnu jsem se pak mohla vylítat do umdlední s Dantíkem. Ale jelikož byla předtím na place háravka, byla to pěkná fuška, vytáhnout ho k nějakému blbnutí. Ale jinak se nám den vydařil a byly jsme spokojené obě dvě. Máme i moc pěkné fotky, ale bohužel jenom před a po, protože vedoucí zkoušek Zdena vyhrožuje smrtí tomu, kdo bude fotit při zkouškách.

31.10.2009 jsem zase na Lovosickém cvičáku zkusila s paničkou ZPU1. Zadařilo se nám na 127 bodů, tedy na známku dobře.

Ráno byla pěkná kosa, ale aspoň nelilo. Po nástupu jsem jela já a berňačka Ája na stopy kousek za Lovosice. Než panička našlápla stopu, nechala mě v autě, tak jsem jí aspoň za odměnu pohamtala zase přední sedačky Pak už jsme šly na to. První úsek se mi povedl krásně, ale nějak jsem zase zapomněla označit předmět. Pak jsem se dostala k lomu, ale panička se se mnou chvíli přetahovala, protože si myslela, že tam ještě nejsem a čmuchním zajíce, který jí tam při nášlapu vyběhl. Nejsem žádný amatér, ne? Když už jsem jí ukecala, že tam ten lom opravdu je, došla jsem to v pohodě a ještě jsem jako bonus krásně zalehla druhý předmět. Takže stopička byla za 14. Po návratu na cvičák jsme musely počkat, až po všech ZOPkařích a šlo se na to. Přivolání OPĚT napodruhé, jelikož jsem OPĚT něco čmuchnila. To by nebyla zkouška, abych přišla hned napoprvé,ne? U chůze na volno jsem se celkem snažila, i když mi pořád něco vonělo na zemi, takže oční kontakt prý moc nic,ale za to nám pan rozhodčí moc bodů neztrhl. Zato u sedni-lehni-vstaň jsem se zase přešoupala až před paničku. U štěkání jsem se chvíli rozmýšlela a pak jsem teda trošku blafla, aby se neřeklo, ale vypadalo to, jak když mě bolí v krku. To jsem tedy mohla vystřihnout líp, doma blafu jak o závod. Aport byl jako vždy-vyběhnu-přinesu-vyplivnu-honím ho po zemi-a oběhnu zezadu paničku,když mi ho schová za záda.Takže ten byl jen za 6 bodíků. To jsem musela trošku vylepšit u skoku vysokého a u Áčka, ty byly ukázkově za 10. U odložení jsem se nějak začuchala a trošku jsem si přelehla o kousíček, abych si mohla očuchat větší kus, ale když jsem pak koukla na paničku a viděla jak mě vraždí pohledem, tak jsem to raději doležela až do konce. Takže celková poslušnost i se stopou za 81 b. Pak jsme se šly ohřát do klubovny, než udělají skupinku ZOPky. Tak jsem se tam hezky rozehřála, že už se mi zpátky nechtělo. No skupinku jsem odšlapala vcelku dobře, když to srovnám se ZOPkou. Za pochodu jsem si lehla taky OK, ale na místě už mě to nebavilo, takže 2 povely na lehni a na vstaň to jistily. Pak jsme zase musely jít přes ten bordýlek, ale tam vytknul paničce, že mě trošku táhla-no chtěla jsem si to všechno očuchat, tak nám ubral jeden bodík škrťa. Nakonec na nás chrastili nějakýma plechovkama a byl konec. Skupinovky tedy za 46.No panička byla evidentně spokojená, pořád mě oplacávala a chválila, já jsem si pak mohla ještě zablbnout s Dajou, takže jsme byly spokojené obě dvě a frčelo se dom.

 

21.6.2009 paničku už přešlo přesvědčení po ZOPce, že se mnou už na žádnou zkoušku nepůjde a zkusily jsme spolu ještě ZZO, zase v Lovosicích. Akorát mi do toho přišlo hárání, takže jsme musely čekat až na konec. Musela jsem paničce vynahradit to minule a poslouchala jsem docela dobře, jenom mě tam trošku rozptylovala ségra Ambra.Pan rozhodčí byl ale hodný a ani na odložení mě moc dlouho netrápil, tak jsem ležela jak přibitá. Tentokrát jsem zabodovala za 53 ze 60 a prospěla výborně, tak mě panička moooc chválila.

 

18.4. 2009 jsem na cvičáku v Lovosicích složila zkoušku ZOP na 74 bodů. Ten den se mi teda nechtělo poslouchat vůůůbec, zkoušela jsem ošulit co se dalo, na odložení mě to nebavilo, tak jsem si pro zpestření alespoň sedla . Větší sranda byla u skupinových cviků, v řadové chůzi jsem rozptylovala koho šlo, a když otravovali s druhým odložením, tak jsem se jim na to vyprdla rovnou a šla jsem po chvilce k paničce. Pak se se mnou ještě vláčeli a tahali mě přes lino a vlnitý plech, ale jelikož páníčci staví domek, tak jsem na nějaký ten bordýlek zvyklá. No já byla se sebou spokojená, ale panička se mnou půl dne nemluvila, tak jsem to přeci jenom asi přepískla.


To je zatím všechno, ale mám takový pocit, že mi doma ještě plánují další stopařské zkoušky, protože mě čmuchání mooc baví, ale ještě se musím hodně učit. Obrany se panička rozhodla se mnou už nezačínat, jelikož na to už není dost času, energie ani chuti a má recht, poslušnost, stopy a výstavy mi stačí až až. Raději se půjdu vyčvachtat do rybníka nebo vylítat za míčkem, než ještě blbnout s figurantem na cvičáku. Takoví výcvikoví nadšenci zase s paničkou nejsme
 
TOPlist